Reflection

Mít každý den chviku pro sebe

4. února 2015 v 22:54 | A. S. M.
Když chodím po Praze, jedu ve vlaku, jdu po ulici nebo se třeba jen nudím ve škole mám tendenci pozorovat lidi. A divím se. Opravdu hluboce se divím mnoha z nich.
Mám pocit, jako by nežili v přítomnosti. Pořád se za něčím ženou, pořád něco dělají pro výsledek, který přijde někdy v zítřcích. Ale když stále vidí jen budoucnost, kde mají své teď?

Přítomnost je to jediné, co v reálném čase doopravdy existuje.

Tak kam všichni jdete? Co tam před sebou vidíte, že já to nevidím?


A není to trochu smutné? Nepřehlédnete pak ty krásné drobné okamžiky? Jasné dny, kdy slunce kreslí do sněhu, tající rampouchy, horkou čokoládu? Vůni mýdla, romantiku aktuální chvíle? Ve vzpomínkách to nikdy nebude takové jako TADY A TEĎ.
Tak proč si to neužít?

 
 

Reklama